Postavy - Zlodějka knih

Smrt

Vypravěčka. Sama o sobě hodně mluví. Sama říká, že když odnáší duše lidí, vidí a vnímá hlavně barvy. Říká o sobě, že je spravedlivá, vlídná, něžná. Ví, že ona si nemůže vzít volno, dovolenou, stresují ji ti zbylí lidé, ti, kteří přežili. Snaží se se na ně nedívat, ale občas neodolá, proto také zná příběh Zlodějky knih, neodolala a pozorovala zlodějku knih, odnesla si jednou její knihu, kterou zlodějka knih ztratila a v ní byl napsaný její příběh, který nám teď Smrt bude vyprávět.

Liesel Memingerová

Své rané dětství si pamatuje jen málo, pamatuje si velmi matně otce, téměř vůbec, ale pamatuje si také na zlé lidi, kteří jim doma ubližovali, na matku, která byla hodně nemocná a velmi chudá, na slovo komunista, které ji pronásleduje ve snech. Největší stopu v ní zanechala smrt jejího šestiletého bratra na cestě k pěstounům, ve vlaku, tento prožitek jí způsoboval ještě mnoho let noční můry. Její charakteristika je obtížná, protože se jako dítě utváří, postupně si uvědomuje, že její potíže způsobil Hitler a nenávidí ho za to, současně ale ví, že o něčem takovém nesmí s nikým mluvit, ani to nesmí dávat najevo. Je vzpurná, ale umí i poslouchat. Je trpělivá a cílevědomá, jak se učí číst a psát, je odvážná, když krade knihy, má velké srdce, když pečuje o Maxe, je statečná, když čte v protileteckém krytu, chápe, že ji její matka musela dát k pěstounům, ale odmítá se s tím smířit. Své pěstouny si zamiluje a jsou pro ni jako vlastní.

Hans Hubermann

stříbrné oči, harmonika, balení cigaret a neuvěřitelně velké srdce, klidný v jednání, obětavý, když po mnoho a mnoho nocí prosedí u Liesel a pomáhá jí překonat její noční můry, ví, že nacismus je špatný, odmítá se mu podvolit, ale chápe, že to možná jinak nepůjde, přihlášku do NSDAP si dá jen proto, aby získal víc práce, o své přijetí pak začne víc usilovat výhradně proto, aby mohl bezpečněji ukrývat Maxe. Je zásadový, pamatuje na muže, který mu zachránil život, a na slib, který dal jeho ženě. Často zdarma nebo za maličkost pomáhá druhým lidem, i Židovi. Neunesl pohled na hladové židovské procesí a riskoval vlastní život, aby dal chleba. Lidský, mravně zásadový, laskavý, hodný, obětavý, klidný, rozvážný. "Kouření miloval. Na kouření měl nejradši to balení. Povoláním byl malíř, a hrál na akordeon." Bojoval v první světové válce a náhodou přežil.

Rosa Hubermannová

Navenek žena sprostá, hubatá, hrubá, uvnitř velké srdce, laskavost, láska, mravní síla. Její nejčastěji používaná slova: Saumensch (čuně - žena), Saukerl (čuně - muž) a Arschloch (blbec). Popsaná je jako metr pětašedesát, hnědošedé vlasy v drdolu, prala a žehlila prádlo bohatším domácnostem, příšerně vařila - ovšem nebylo z čeho - s každým se neustále hádala. "Ale Liesel Memingerovou ráda měla. Jenom to dávala najevo divným způsobem. Zahrnoval mlácení vařečkou i slovy, v proměnlivých intervalech."

Rudy Steiner

Miluje Liesel a ona jeho, svoji náklonnost ale dávají najevo rvačkami a nadáváním. Jsou to děti. Rudy výborně běhá. Obdivuje Owense, který vyhrál olympiádu 1936 - jenomže byl černoch, tedy podřadná rasa. Rudymu je to jedno. Navíc ho v Hitlerjugend šikanují, postupně se ze zloděje jablek a jídla propracuje v toho, kdo rozdává chleba Židům na pochodu do Dachau. Je tak dobrý atlet a také výborný žák ve škole, že si ho SS vyberou do své prestižní školy. Rodiče ho ale odmítnou do té školy zapsat, za trest je jeho otec odvelen do armády mimo rodinu. Paradoxně mu to zachrání život, zatímco Rudy jednou při náletu zahyne. Má své vlastní mravní zásady - krade jablka, protože má hlad, ale o své nakradené jídlo se rozdělí s jinými hladovými dětmi. Pomáhá Liesel krást knížky a zastává se jí. Je obětavý - vyloví z ledové řeky Lieselinu knihu. Celý svůj život toužil dostat od Liesel polibek, nesplnilo se mu to, políbila ho, až když zemřel.

Frau Dillerová

věřná Árijka, majitelka obchodu na rohu. Dokud šla válka dobře, byla pyšná na své árijství, děti ji musely zdravit Heil Hitler, vychloubala se svými syny, kteří bojují. Ale v roce 1943 se jeden její syn vrátil se zraněnou rukou a se zprávou, že ten druhý u Stalingradu zahynul. Frau Dillerovou to zničilo. Nechtěla žít. Její přeživší syn se později oběsil - styděl se za to, že přežil, za to, že chce žít.

Tomy Müller

chronický zánět v uších ho téměř připravil o sluch, ale v oddílu Hitlerjugend to nikoho nezajímalo, nebyl schopen odpovídat na otázky, ani správně pochodovat, protože neslyšel povely, šikanovali ho, Rudy se ho zastával.

Ilsa Hermannová

starostova žena, věčně zasmušilá, její syn zemřel a ona se z toho neuměla vzpamatovat. nemluvila, nikam nechodila. Liesel jí nosila prádlo, Ilsa jí ukázala svoji knihovnu a umožnila Liesel do ní chodit a prohlížet si knihy. Když u ní pak Liesel kradla, nebránila jí, dokonce jí nechávala vánoční pečivo na stole. Když pak Liesel zůstala sama, vzala ji k sobě.

Max Vandenberg

židovský boxer, 24 let, jeho přítel, árijský Němec ho schoval, ale mohl schovat jen jeho, ne jeho velkou rodinu - rodiče a sourozence. Maxe pronásledovaly vzpomínky na rodinu, na to, že od nich odešel, dostal šanci žít, ale oni ne. Vyčítal si to. Strávil mnoho měsíců téměř bez jídla v tmavém místě bez jakéhokoli pohybu či kontaktu s lidmi. Nakonec jeho přítel musel odjet na frontu. Nemohl mu dál nosit jídlo. Proto Max využil klíče, který (jeden klíč, který, využil čeho, klíče) kdysi dostala od Hanse jeho matka. Byl to risk, ale hans ho přijal do svého domu. Max snášel samotu, ale neuměl se vyrovnat s tím, že ohrožuje své ochránce. Nakonec to byla Liesel, kdo mu pomohl najít smysl života. I když ho nakonec zajali, válku přežil a v říjnu 1945 se znovu setkal s Liesel.